Úvod
Úvod k těmto přednáškám by měl splnit dvojí účel. Zaprvé by měl postihnout specifika těchto textů, vzhledem k tomu, že jde o propojení rozborů literárních a filosoficko- etických děl, a zadruhé by měl čtenáři poskytnout představu o různých starobylých přístupech k chápání naplněného života a k tzv. všelidským hodnotám v něm. Výběr děl, o které se opíráme je dán jejich významnosti pro různé lidské kultury, které v určitém smyslu ovlivňují současnost. Je však třeba hned na začátku zdůraznit, že i když se jedná o díla babylonská, řecká, indická, hebrejská a raně křesťanská, účelem není postihnout dějiny těchto civilizací, nebo kulturních okruhů, ani popisovat starověké nebo současné situace, v nichž se ty civilizace nacházejí, ale právě jen udělat rozbor příslušných děl vzhledem k etickým a morálním konotacím, které z nich vyplývají. Zvolená metoda se opírá o přesvědčení, že právě literární díla, popřípadě práce filosoficko-etické, mohou otevřít problém ustavování všelidských etických hodnot a hledání smyslu a naplnění života v tradici vývoje našeho myšlení a jednání novým, ne zcela běžným způsobem.
Postmoderní myšlení, pod jehož nadvládou dnes převážně žijeme, není od našich kořenů a východisek odtržené, ba právě naopak. Aniž si to často uvědomujeme, promítá se dlouhá vývojová linka do našich představ a ukotvení v životě víc než významně. Již to, že nejstarší zachované literární dílo Epos (vyprávění) o Gilgamešovi nese jako svůj základní motiv hledání smyslu života a jeho naplnění správným jedním, postihuje, jak jsou tyto otázky pro nás tradičně důležité. Ukazuje se, že přístupy a důrazy na určité motivy se částečně liší, ale potřeba takové problémy řešit zůstává. V naší procházce po jednotlivých dílech se budeme snažit ukázat obě tyto stránky, tedy to, co je v nich společné, i to, v čem se liší.
Druhým problémem, který v rozborech nutně prosvítá, je teoretické ustavení toho, čemu můžeme říkat „smysl života“, zdařilost života, nalezení náplně našeho života apod. Každý z těchto výrazů se opírá o jiné filosoficko-etické základy a v našem textu se pokusíme i o zdůvodnění těchto posunů. Částečně se zde budeme opírat o autory, kteří si tento významový posun uvědomovali. Zde připomenu zejména Spaemanna a Gadamera, nepůjde však jen o ně. Otázka tzv. smyslu života je navíc důležitá i pro jiné obory, např. psychologii a antropologii, ale na jejich půdu nebudeme vstupovat, protože k problematice přistupují vzhledem ke své odbornosti jinak, a pro náš účel to není zcela relevantní. Naopak budeme čerpat i z literární vědy tam, kde se to ukáže jako podstatné. Tyto diskursy nebudeme oddělovat od rozborů děl do samostatných kapitol, ale upozorníme na ně v rámci konkrétních výkladů o jednotlivých dílech. Domníváme se totiž, že i to nás částečně uchrání od přílišné spekulace, která často etické a filosofické myšlení zatěžuje a pro hledání rozdílů v chápání životních postojů není zcela vhodná.
Podívejme se, kterých aspektů si při rozborech budeme všímat:
- Základní informace o díle a kulturním okruhu, do něhož bylo zasazeno;
- Propojení smyslu života se smrtí, popřípadě s nesmrtelností;
- Role času a jeho plynutí v životě člověka;
- Role Boha (Bohů) v lidském životě;
- Přírodní a společenská zakotvenost života;
- Boj, mír a budování;
- Přátelství a spolupráce;
- Vina a smrt;
- Cesta a překážky;
- Role poživačného života.
Proč se chceme věnovat právě těmto tématům, a navíc v dílech od nás velmi vzdálených? Protože tyto, či velmi podobné problémy nás velmi často trápí i dnes. Domníváme se často, že pestrost odpovědí patří až k naší době, ale porovnáním myšlenek, které nám zachovaly spisy velmi starobylé, zjistíme, že pestrost životních rozvrhů patří k životu člověka odpradávna, stejně jako zkoumání důsledků, které k těmto výběrům vedou. V tomto úvodu se pokusíme jen nastínit různé postoje ke zde zmiňovaným bodům. V konkrétních dílech se nám potom vše otevře v ještě rozmanitějších specifikách.
- U každého díla se na představách zdařilého a naplněného života podepisuje mimo jiné i kulturní kontext spojený s jeho vznikem. Jde o místo a dějinný čas, který bychom si měli uvědomit, abychom našli důvody převažujících lidských postojů.
- Rozdíly chápání smrti a nesmrtelnosti v lidské životě se mohou jevit jako nepodstatné, vždyť kdo by netoužil po tom, aby mohl žít věčně, ale velmi brzy se ukáží nejednoznačnosti takového přání i důvody, které takový „zisk“ zpochybňují.
- O čase víme, že je jednou z velmi důležitých bytných charakteristik a zároveň jsme si vědomi etického rozměru „času života“. Od nejstarších dob se proto setkáváme s během životního času a pokoušíme se zvládnout kladné i záporné vlivy plynutí času v našem životě. Starověká díla nám opět nabízejí celou škálu možností.
- K lidskému životu beze sporu patří i různá podoba transcendence. Ve starověku naplňovali tuto potřebu Bozi, popřípadě Bůh jediný. Ale ani tady není role Bohů vždy stejná. Představy o Bozích nám mohou poskytnout mnohé informace o vůdčích morálních hodnotách.
- Dva základní spoluurčující momenty v životě člověka jsou příroda a společnost. Nejstarší eposy si uvědomují tuto jejích úlohu velmi silně a dnes se k tomuto povědomí musíme vracet. Proto uchopit myšlení starověku věnované propojenosti obou komponent může být pro nás také zajímavé.
- Propojenost boje, míru a budování je jeden z nejčastějších momentů ve starobylých eposech. V každém z nich je ale vnímána s určitými posuny, někdy i velmi rozdílně. I v naší současnosti se s touto problematikou setkáváme a potřebujeme se s ní vyrovnat. Stejnost a jinakost lidských životů tyto problémy vždy znovu a znovu otevírá.
- Ve starověkém myšleni je na přátelství a spolupráci kladen velký důraz. Často jsou vztahy s přítelem silnější než vztahy rodinné a vyžadují i větší oběti. Pochopit jejich význam pro tehdejší dobu, ale i jejich smysl pro život člověka v kterékoli době, můžeme i díky starověkým eposům.
- Jedním z hnacích momentů starověkých eposů je vina a trest. Často považujeme jejich sílu za upřílišněnou, ale musíme vidět, že zde mají často roli očišťující. Vyrovnat se s vinou, už jen si ji připustit, dává člověku nový životní úkol opět tehdy i dnes.
- Mnozí antropologové i literární vědci si všimli důležitosti iniciační cesty pro rozvoj lidského vědění. Ve starověkých eposech je taková cesta skutečná, nyní často jen obrazná, ale její význam je vždy neopomenutelný. Sledovat, jak na člověka působí, je proto důležité.
- Každá filosofie a každá etika se také vyjadřuje k poživačnému životu. Proto neopomíjejí tuto možnost, jak strávit život ani starověké eposy. Stojí za to si zde všímat specifik takových pochopení v různých dílech a jejich snahy zachytit pozitiva i negativa podobného „naplnění“ života.
Již na tomto nastínění vybraných problémů je vidět, že jádrem není ustavit spekulativní teze. Jde o rozbory konkrétních literárních, popřípadě etických, filosofických a teologických textů, které měly a mají vliv na tradovaný pohled na běžný život. Vztah mezi současností a dobami velmi vzdálenými je dán určitou podobností pohledů na skutečnost, jež jsou opřeny o všelidské etické hodnoty. Zároveň je zde možné vysledovat i to, co se v těchto tzv. všelidských hodnotách proměňuje. Je zřejmé, že vedle společného je zde i velmi mnoho jedinečného, nebo toho, co se významově historicky neustále transformuje. Různé principy etické a morální, náboženské a estetické nás právě proto oslovují a dokáží i dnes inspirovat. Bude pro nás důležité hledání „velkých“ odpovědí, nebo hledání nového tázání spojeného vždy z novými počátky? I to bude jedním z problémů, na něž se téměř mimochodem zaměříme.
Specifičnost propojení literatury s etickými, ontologickými a gnoseologickými problémy a způsoby uchopování vidění světa může učinit tato východiska zřejmějšími a méně akademickými. To, že se budeme opírat o díla povětšinou školsky známá, ale vykládaná z jiného úhlu pohledu, zároveň znamená, že se nebudeme snažit pochopit příslušné kultury v jejich celé šíři. Základem bude vždy zpracování vázané na příslušný jednotlivý text tak, jak se nám historicky zachoval. Výběr děl je proveden s ohledem na určitou dějinnou linku a zároveň na možnosti určité komparace. Autorka nezastírá, že její pohled je pohled Evropanky, ohrazuje se však proti nařčení, že se staví k jiným kulturám pohrdavě. Nepřijímá však tezi, že bychom měli své pohledy v tomto směru obohatit o jiné pohledy na svět, které vycházejí z jiného kulturního kontextu.