Ohlédnutí za zdařilým sousedským setkáním u boršče

17. listopadu 2025 od 14 hodin, farní zahrada v Mníšku pod Brdy proběhlo setkání v rámci projektu Podpora pro děti, setkání pro všechny. Evidenční číslo žádosti: HUF/PSA/0030/202.

S radostí můžeme říci, že se naše listopadové sousedské setkání skutečně podařilo. Místnost Oázy na farní zahradě v Mníšku pod Brdy byla na krátkou chvíli místem, kde se spojili lidé různých zkušeností i příběhů, a přesto mezi nimi panovala výjimečná soudržnost, otevřenost    a přátelská atmosféra.

Návštěvníci měli možnost nahlédnout do bohaté ukrajinské kultury – obdivovat tradiční výšivky, prohlédnout si výtvarné práce a velmi zdařilé malované reprodukce, které nesly osobité výpovědi i jemné emoce. Prostor zdobila klasická ukrajinská výzdoba. Na stole byla připravena k ochutnání i tradiční jídla, které lákala vůní i pestrostí.    A samozřejmě nechyběl pravý domácí boršč, který provoněl celou místnost a stal se přirozeným středem neformálního setkávání a rozhovorů.

Byla to chvíle, kdy se na malém prostoru potkala kultura, pohostinnost a lidskost – a vznikl tak bezpečný a příjemný prostor pro sdílení i pro obyčejnou radost z toho, že můžeme být spolu.

Možná se právě letos zrodila nová tradice. Setkání, které vzniklo z jednoduché touhy být spolu, najednou získalo hlubší rozměr – a kdo ví, třeba se 17. listopad na farní zahradě stane každoroční příležitostí k zastavení, sdílení      a vzájemnému porozumění. Tento den je výjimečný tím, že připomíná odvahu lidí, kteří se nebáli postavit za svobodu,    a zároveň nás vybízí nezapomínat, jak křehká a vzácná tato hodnota je.
A právě proto mají podobná sousedská setkání smysl: svoboda totiž nežije jen ve velkých historických momentech, ale i v obyčejných situacích, kdy spolu mluvíme, nasloucháme si a budujeme komunitu založenou na respektu a otevřenosti.

Poděkování patří také fotografce Daně Kyndrové, která nám umožnila vytvořit virtuální most. Díky ní jsme se mohli prostřednictvím obrazu přenést na výstavu Cesta ke svobodě, jež měla právě v době našeho setkání vernisáž v Kyjevě. Bylo symbolické sdílet tento okamžik na dálku – spojeni stejnou vzpomínkou, stejnou touhou po svobodě a stejnou úctou k dějinám.

Krátké povídání o státním svátku ve dvou jazycích nás na chvíli zastavilo a propojilo. Nešlo o dějiny, které bychom měli společné, ale o zkušenost, kterou si dokážeme navzájem porozumět: jaké to je žít v zemi, kde svoboda není samozřejmá a kde je třeba ji chránit, pojmenovávat            a připomínat.

17. listopad – ohlédnutí za cestou ke svobodě

Sedmnáctý listopad patří k nejdůležitějším momentům českých moderních dějin. Připomíná nám odvahu studentů i celé společnosti, která v roce 1989 dokázala pokojně, ale rozhodně vystoupit proti nesvobodě. Demonstrace, která začala jako pietní připomínka, se stala impulzem k událostem vedoucím k pádu totalitního režimu a otevřela cestu k demokracii.

Studentská odvaha

Události 17. listopadu 1989 začaly jako pokojná studentská demonstrace konaná k uctění památky Jana Opletala, studenta, který byl v roce 1939 smrtelně zraněn během protinacistických protestů a stal se symbolem odporu proti útlaku. Právě odkaz roku 1939 – uzavření českých vysokých škol a perzekuce studentů – dodával shromáždění silný morální rozměr.

© Dana Kyndrová

Je dobré připomenout, že společenské napětí narůstalo už delší dobu: o rok dříve, v roce 1988, proběhla tzv. „Svíčková manifestace“ hlavně na Slovensku a v lednu 1989 – tzv. Palachův týden, a další pokojné protesty, které byly tvrdě rozehnány Státní bezpečností. Tyto události ukázaly, jak silná byla touha po změně, ale také jak brutálně režim potlačoval jakýkoli projev občanské odvahy.

Když tedy 17. listopadu 1989 bezpečnostní složky znovu brutálně zasáhly proti studentům na Národní třídě v Praze, veřejnost už nebyla ochotná mlčet. Následovala vlna občanského odporu a masových demonstrací po celé zemi, které se staly rozhodujícím impulzem pro pád komunistického režimu.

Revoluční ideály

Lidé, kteří po desetiletí žili v nesvobodě, strachu a občanské apatii, najednou získali novou naději. Náměstí zaplnily spontánní projevy solidarity, odvahy a občanské sounáležitosti. Hesla jako „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ nebo bojovnější „Smeťme ďábla z povrchu zemského“ se stala viditelnými symboly touhy po svobodě, respektu k lidským právům a návratu do demokratické Evropy. Tato hesla, která nesly tisíce lidí na transparentech a v rukou studentů, dodnes vyzařují sílu okamžiku — jak uvidíme na fotografiích.

Rychlý přerod – jenom kousek nejzákladnějších faktů

Během pouhých několika týdnů se Československo změnilo z totalitního státu v zemi směřující k demokracii. Události se valily nebývalou rychlostí a každé dva či tři dny přicházela nová zásadní změna.

17. listopad přinesl brutální zásah bezpečnostních složek, který se stal impulzem k masové nespokojenosti.
18.–19. listopadu vzniklo „Občanské fórum“ a „Verejnost proti násiliu“, platformy, které začaly mluvit jménem veřejnosti.
20. listopadu zaplnily Václavské náměstí desítky tisíc lidí, o den později už statisíce. Protesty se šířily do všech větších měst.
22.–24. listopadu padlo vedení Komunistické strany Československa včetně generálního tajemníka Jakeše.

© Dana Kyndrová

Od 25. listopadu 1989 se protesty přesunuly na Letenskou pláň, kde během dvou dnů demonstrovalo odhadem až tři čtvrtě milionu lidí. Letná se stala symbolem jednoty a rozhodnosti celé společnosti. Občanské fórum zde poprvé představilo své hlavní požadavky, řečníci vyzývali k nenásilí, dialogu a skutečným politickým změnám. Právě demonstrace na Letné ukázaly, že režim už nemá oporu ani v ulicích, ani v lidech, a významně urychlily další vyjednávání i personální změny ve vedení státu.
27. listopadu proběhla dvouhodinová generální stávka, která ukázala jednotu celé společnosti – studentů, dělníků i intelektuálů.
Koncem listopadu vláda začala rušit vedoucí úlohu KSČ a otevírat prostor pro dialog a politické změny.
10. prosince byla jmenována nová vláda, poprvé po 41 letech s většinovým zastoupením nekomunistů. Zároveň byly propuštěny poslední političtí vězni.
29. prosince 1989 byl Václav Havel jednomyslně zvolen prezidentem.

V několika málo týdnech se tak proměnilo téměř vše: struktura moci, atmosféra ve společnosti i veřejné vědomí. Země, která ještě na začátku listopadu působila nehybně, se na konci prosince nadechla k demokracii a svobodě.

Když se dnes ohlédneme zpět, vidíme, že od 17. listopadu 1989 uplynulo už 36 let – více než jedna lidská generace. Za tu dobu se změnila nejen společnost, ale i to, jak události Sametové revoluce chápeme. Vzpomínky postupně střídají interpretace, některé federalizující, jiné jsou kritičtější. Přesto právě různorodost pohledů ukazuje, že žijeme ve svobodné společnosti, kde se minulost může promýšlet bez strachu a kde demokratická debata patří k základům našeho společenského zřízení. Ať se jednotlivé výklady výkladu liší jakkoli, hodnotou zůstává to nejdůležitější: odvaha tehdejších lidí otevřela prostor, ve kterém dnes můžeme mluvit, myslet a rozhodovat svobodně.